Patricie Woloszczuková

Patricie Woloszczuková (13 let)

Pečetní prsten

Dnešní  ráno se Albert cítil šťasten.Dnes už mu bylo 20 let a mohl se tedy ucházet o to,co mu právoplatně náleželo.A to o trůn.Právě dnes mohl být prohlášen za prince a již za pár dní mohl být korunovn na krále své milované země ,Korbie!

Albert se na tento den  těšil již od svých šestnácti let,kdy poprvé požádal korbinskou šlechtu ,aby ho prohlásila králem.Šlechtě se však nelíbilo,že by se po deseti letech vlády bez krále musela dělit o moc.

Aby jste tomu rozuměli,před deseti lety zemřel poslední korbinský král,Albertův otec Joseph.Umřel na otravu neznámým jedem zrovna v době,kdy Albert a jeho matka byli na návštěvě u jeho prarodičů.A tak šlechta,která vždy vládla v králově nepřítomnosti sfalšovala podpis mrtvého a vymyslela zákon,že v případě nepřítomnosti králova nástupce při jeho smrti ,se  nástupce nesmí ujmout vlády až do svých šestnácti let.Když však šestnáctiletý Albert požádal šlechtu o dosazení na trůn,vymyslela si jiný zákon,podle kterého je Albert ještě moc mladý a má počkat do svých dvaceti let.

Tak tedy čekal.

A dnes se konečně dočkal.Nedočkavě se ustrojil a vyběhl ze svých komnat.Utíkal do sálu kde zasedala vláda.Musel přeběhnout celý palác, a proto když běžel poslední chodbou ,sotva popadal dech.Na chvíli se zastavil před velkým zrcadlem,aby se upravil.Už se chtěl vydat  k vysokým dubovým dveřím , za kterými byl cíl jeho cesty,když mu odraz v zrcadle prozradil ,že zdánlivě prázdné brnění za jeho zády má v ústech šipku.Albert neměl moc času na přemýšlení.Rychle se otočil a nohou odkopl šipku.Jakmile to udělal člověk v brnění na něj zaútočil a pokusil se ho zabít ručně.Albert však vytáhl nůž,který nosil vždy za opaskem a zabodl ho mezi pláty brnění.Bodl zřejmě do správného místa,protože po chvíli malátného útěku se postava v brnění s rachotem zhroutila.Hluk,který při tom natropila , přivolal sloužícího.Albert mu řekl ,ať ťelo uklidí.Sám zvedl nejspíš otrávenou šipku a vydal se do zasedacího sálu.

V sále sedělo všech 12 členů vlády a všichni vypadali překvapeně ,že ho vidí.Albert se dovtípil,že to oni na něj poslali vraha.

 „Dobré ráno pánové."Albert se snažil začít slušně.

„Dobré ráno Alberte,co vás sem  přivádí tak časně?"zeptal se ho mluvčí vlády.

„Všichni víme co mě sem přivádí,pánové"odvětil Albert,ale nepodařilo se mu úplně potlačit podrážděný tón. „Dnes je mi dvacet let a mám tedy právo nastoupit na trůn a vládnou své zemi." pokračoval

„Aha, jistě.....no,proč myslíte,že na to máte právo?"řekl mluvčí předstíraným nejistým tónem Aha pomyslel si Albert,tak pro tentokrát změnili taktiku „Protože jsem syn zesnulého Josepha von Veleczova,který byl posledním králem Korbie a tudíž mám na trůn dědičné právo." řekl hrdě ,vládě však jeho odpověď nestačila .

„A máte pro to nějaký důkaz?"zeptal se mluvčí pochybovačně.

„Mám slovovo svého zesnulého otce,své zesnulé matky a také své slovo." Řekl a z jeho již čišela nevraživost

„Promiňte,ale máte nějaký důkaz?"řekl pobaveně mluvčí „třeba nějaké dědictví,například pečetní prsten?"

„Pečetní prsten?Všichni víme že byl ukraden bývalým třináctým členem vlády,jak bych ho mohl mít?" vyhrkl podrážděně.

„|Tedy nemáte žádný důkaz." řekl mluvčí s úsměvem.

„Najdu-li nějaký důkaz mohu nastoupit na trůn?"

„Ano,pokud najdete důkaz nic vám nestojí v cestě" a nasadil široký úsměv.Albert měl co dělat,aby nezačal křičet.Nasadil  ještě širší úsměv než mluvčí a sladce řekl „A malá rada pro příště.Najměte si radši pořádného vraha a ne amatéra.Ten minulý byl lepší,škoda jen ,že se před něj postavila moje matka že?" hodil otrávenou šipku přesně dprostřed zasedacího stolu a vydal se pryč.

Šel do svých komnat.Tam si zabalil vše potřebné do koženého batohu a vydal se do nedalekého města Bihor,ve kterém kdysi bydlel  Rufus Geobr,bývalý 13. Člen vlády.Poud se chtěl stát králem a pomoci tak  čtrnáct let zubožované zemi,musí najít pečetní prsten.

Albert musel jít desetř kilometrů,ale byl tak rozzuřený,že tam byl ještě před polednem.Prvního slušně vypadajícího člověka se zeptal jestli neví kde kdysi bydlel Rufus Geobr.cizinec mu řekl že bydlel v Obilné ulici 11 a že tam teď bydlí jeho matka.Albert se vydal podle cizincových pokynů.

Došel až k velikému dvoupatrovému domu.Zazvonil a otevřela mu asi osmdesátiletá žena.

„Dobrý den madam.Jsem Albert Joseph fon Veleczov budoucí král.Hledám vašeho syna Rufuse Geobra.Nevíte kde je?"

„Dobrý den ,pane co potřebujete?" stařena byla zřejmě nahluchlá

„Hledám vašeho syna!" zařval na ni Albert

„Aha,ale on se už dávno odstěhoval."zařvala na něj na oplátku

„To já vím,nevíte kde bydlí teď?"

„Já myslím že se odstěhoval Cheru."

„Děkuji moc jste mi pomohla."

A tak si u obchodníka koupil koně a vydal se na sever,kde se nacházelo městečko Cher.Cesta mu trvala asi týden.Přespával po hostincích a jezdil jen po hlavních cestách ,aby se vyhnul zlodějům.Když přijel do Cheru zazvonil u prvního domu a požádal o pomoc.Lidé mu řekli že bydlí na náměstí v modrém domě.Za chůze přemýšlel Že by to šlechta naplánovala již před šestnácti lety a vyslala jednoho ze svých řad aby otce na smrtelné posteli okradla?

Došel na náměstí a rozhlédl se,hned naproti němu stál modrý dům.Došel k němu a zaklepal i když nepředpokládal že mu Rufus otevřel.K jeho překvapení mu otevřel sám Rufus.Nejdřív se na sebe překvapeně dívali a když si rufus uvědomil kdo před ním stojí místo toho aby se dal na úťek  se na Alberta vrhl a objal ho.albert načekajíc tuto reakci se nechal objímatt a zmateně přemýšlel Uvědomuje si kdo jsem?asi ne,mám toho využít a přemoci ho?Ne,to by bylo špatné.Ještě si ani nerozmyslel co bude dělat,když uviděl že Rufus,rukou jež ho neobjímal , sahá pro něco do kapsy,kde mohl mít schovaný nůž.Albert zareagoval velice rychle.Ihned staříka povalil na zem,klekl si mu na hruď,vytáhl nůž kterým přemohl vraha  a přiložil ho Rufusovi na krk.Ten vypadal velmi zmateně „Co děláte ,pane Alberte?" zeptal se vystrašeně

„Co dělám?Chci aby jste mi vrátil prsten mého otce!"

„Ale jistě pane!Já se ptám proč na mě klečíte?"

„Aby jste mi neutekl vy zloději!"

„Já nejsem zloděj!" ohradil se dotčeně „a nevím proč bych vám měl utíkat!"

„Nejste zloděj,a jak se tedy říká lidem co kradou dědičné pečetní prsteny ?" zeptal se ironicky zvídavým tónem

„ale ten jsem neukradl!Taková byla dohoda s vaším otcem!On vám o ní neřekl?!"vyhrkl udiveně Rufus

„Cože?O jaké dohodě?Nelžete mi!"řekl Albert rozzlobeně a zmateně zároveň.

„Tak to vysvětluje spoustu věcí!Víte , já jsem měl vašeho otce moc rád,a proto když proti němu začali šlechtici vymýšlet plány ,které by jistě skončili jeho smrtí ,řekl jsem mu to.O všech jejich plánech jsem mu řekl.Ale asi po roce  pojali podezření a nedůvěřovali mi.Váš otec je nemohl odvolat,protože proti nim neměl důkazy,a proto jsme společně vymysleli plán,který by je usvědčil.Ten plán však nevyšel.Váš otec byl otráven.Na smrtelné posteli mi dal svůj prsten a řekl mi ať vám pomohu dostat se na trůn."  zřejmě řekl vše co chtěl , protože se nedočkavě díval na Alberta.Albert mu uvěřil.Zastrčil nůž zpět do pochvy „Je to všechno pravda?" zeptal se když si stoupal na nohy a dovolil tak Rufusovi také vstát „Ano, a mohu to dokázat." řekl sebejistě.Vrátil se zpět do domu.asi po minutě se vrátil s prstenem a svitkem pergamenu.Obě věci podal Albertovi.Albert si ihned nasadil prsten.Chvíli si ho zálibně prohlížel a potom se začal soustředit na pergamen.Rozvinul ho a začal číst.

 

O můj milý synu,

Já zde právě hynu.

Zemřu radši sám a se ctí

než mi někdo pomůže pěstí.

Jediné , co ti stihnu odkázat

Je pečetní prsten a tím si tě zavázat.

Prsten ti zaručí vládnoucí moc,

Nikdy se však neboj požádat o pomoc.

Jediné , co ti stihnu poradit,

Nikdy se nenech ničím odradit.

Šlechta ti pomůže s rychlou smrtí

V jiných ohledech tě také zdrtí.

Tak můj milý synu nehl

 

 

 

Albertovi slzy padaly na dopis. Myslel na to ,že ten dopis nemohl nikdo sfalšovat.Takovou báseň nemohl vymyslet nikdo jiný ,než jeho otec.Básně to byla otcovy záliba.

„Víte kdy to napsal?"ptal se Albert.

„Napsal ji těsně před tím,než umřel.Tady vidíš  že ji nestihl dopsat." ukázal na poslední nedopsané slovo.Albert chvíli mlčel a přemýšlel „Pomůžete mi tedy?" zeptal se

„Ale jistě!Můj pane!"nasadil široký úsměv.

 

Albert vešel do zasedací místnosti s úsměvem na tváři.

„Dobrý večer pánové!"řekl rozverně.

„Co tady děláte?Nevydal jste se hledat prsten?"zeptal se mluvčí zmateně.

„Ale jistě! Vždyť už jsem ho našel!" řekl vesele

„Co...Co -že?"

„Ale ano,pánové.Splnil jsem tedy poslední podmínku?"

„No ano,ale....vy musíte ještě- " pokoušel se ještě mluvčí

„A dost!" zarazil ho Albert „Při našem minulém setkání jste mi řekli,že když najdu prsten nic mi nebude stát v cestě.Kdy tedy bude korunovace?" zeptal se ,a bavil se při pohledu na rozzuřené obličeje šlechticů.

„No korunovace." Začal mluvčí „co takhle za měsíc?"

„Pche! A dát vám tak spoustu příležitostí mě zabít?!Co takhle zítra?" řekl stále vesele.poté se otočil a aniž by čekal na odpověď odešel z místnosti.

 

Už je to tady!Konečně budu králem! Pomyslel si,když kráčel uličkou v obřadní síni paláce.V síni se shromáždilo asi tisíc nejdůležitějších lidí Korbie.V první řadě sedělo všech 12 členů vlády a za nimi seděli ostatní ,méně důležité šlechtické rodiny.Úplně vepředu čelem k obecenstvu stál královský trůn.Albert se zastavil těsně před ním,otočil sa a posadil se na něj..Potom podle zvyklosti zvolal : „Toto je můj trůn.souhlasíte s tím," a obecenstvo mu odpovědělo „Ano!" poté k Albertovi přistoupil korbinský kardinál a začal s obřadem:

„Ty Alberte Josephe fon Veleczove,jsi připraven stát se králem?"

„Ano jsem."

„Jsi připraven spravovat naši zemi?"

„Ano jsem."

„Jsi připraven obětovat se pro naši zemi?"

Ano jsem."

„Tedy jsi připraven.Slib oddanost."

„Slibuji."

„Tímto tě prohlašuji králem Korbie."  Při posledním slově se rukou natáhl za trůn odkud vytáhl královskou korunu,kterou položil Albertovi na hlavu.Jakmile tam dopadla ozval se bouřlivý potlesk.Jen z první řady zněl trochu vlažně.

„A jaký bude váš první rozkaz pane?" zeptal se Alberta kardinál.Podle zvyklosti měl dát Albert vyhlásit tři dny  veřejných oslav.Albert měl  však jiný plán.

„Rozkazuji vykázat dosavadní vládu"

„Cože?A-a-ale proč?"zeptal se mluvčí a v jeho hlase byla znát panika.

„To vám povím já."řekl Rufus Geobr,který se tiše přikladl k Albertovi za záda.A Rufus začal vyprávět,vyprávěl o zradě vlády a o několika pokusech o vraždu.

Když skončil s vyprávěním , v sále se začal ozývat šum.

„Souhlasíte tedy s mým rozhodnutím?"zeptal se lidu Albert.

„Ano."zařval po chvíli naprostého ticha jakýsi hlas,ke kterému se postupně přidal celý sál.

„Dobře," začal „stráže vyveďte je z naší země a jestli je kdokoli ještě někdy uvidí v Korbii , má povolení je zajmout.A nyní,vyhlašuji 3 dny a 3 noci veřejných oslav!na počest všech , kterým vláda jakkoli ublížila!"

A sálem se znovu ozval bouřlivý potlesk.................

Tisk Export článku do PDF